Co nás zaujalo ...

 

 

ZAMYŠLENKA

 
Pracuji s puberťáky a učím matematiku. Už toto spojení u mnohých, kteří mají doma potomka, procházejícího nelehkým obdobím dospívání, vyvolá husí kůži. „To bych nemohla dělat. Mě stačí ten můj, jeden, natož třicet ve třídě,“ jsou běžné reakce. No, já už to dělám přes třicet let :-) Jít s dospívajícími krátké období jejich života je pro mě úžasná výzva a inspirace. Kromě toho, že si člověk připomíná, jak v něm řádily hormony, je to o - mnohdy velmi trpělivém - hledání Ježíše ve druhých lidech. Naplňuje mě, když smím „odhodit“ drsňácké projevy hormonálních, názorových, pocitových zmatků a zahlédnout srdce, toužící po lásce, uznání, platnosti pro druhé. Je napínavé sledovat ty vývojové skoky, kdy se během dvou, tří let z „divé zvěře“ – jak s nadsázkou říkám o prvácích během září – „vyloupnou“ muži či ženy s nasměrováním, osobitými názory a realističtějším pohledem na sebe i druhé. A nejenom sledovat, ale být toho také součástí. Smět se, s Boží pomocí, podílet na jejich hledání hodnot, smyslu života…. A v čem je ta výzva? Učím se trpělivosti a neustálému hledání „člověka, kterého miluje Ježíš“ v každém puberťákovi (a že někteří mají problémy se zákony, závislostí na drogách, hledání se u skupin, které prosazují násilí….). Učím se naslouchat Duchu Svatému, abych v životech dospívajících působila jen tak, jak je to Božím přáním. Učím se spoléhat na Boží proměňující moc a smířit se i s tím, že někteří studenti zatím sami sebe nenašli. Učím se, že mám zasévat a ne sklízet. Učím se, že slova jsou leckdy nic, ale malý čin v pravou chvíli je moc. Učím se…. Jsem vděčná za puberťáky :-)    
 
MATES